7. ledna 2020, Třebíč – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR připravilo strategický dokument Hlavní směry vzdělávací politiky 2030+, který má udávat směr, jakým se má ubírat koncepce školství v následujícím desetiletí. Připomínkování tohoto dokumentu bylo možné do 31. prosince 2019, následně ministerstvo začne obdržené podněty vyhodnocovat.

V záměru ministerstva jsou stanoveny 2 strategické cíle, které mají být naplňovány pomocí 4 strategických linií.

Strategickými cíli uvedenými v dokumentu Strategie 2030+ jsou:

1. Zaměřit vzdělávání více na získání kompetencí potřebných pro aktivní, občanský, profesní i osobní život

2. Snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnit maximální rozvoj potenciálu žáků a studentů

Jako strategické linie jsou definovány:

1. Proměna obsahu a způsobu vzdělávání

2. Podpora učitelů a ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělání

3. Zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce

4. Zvýšení financování a zajištění jeho stability

Samotná strategie klade velký důraz na rozšiřování kompetenčního modelu výuky, který však má být v rámci vzdělávání implementován již od dob kurikulární reformy. Znamená to, že žáci se mají namísto samotného „biflování“ učiva rozvíjet v oblastech dovedností, jak řešit problémy, komunikovat a posilovat své gramotnosti (schopnost aplikovat poznatky na reálné problémy). Nyní jsme v situaci, kdy značná část škol tento koncept výuky zcela či zčásti ignoruje, zatímco jiné jsou v tomto ohledu daleko progresivnější. Za úvahu by tedy stálo využít této situace a místo tvrdého prosazování kompetenčního modelu nejprve vyhodnotit výsledky vzdělávání žáků na různých školách s odlišným přístupem k formě vzdělávání a podle toho nastavit strategické směřování v českém školství.

Jako jedno z řešení, jak zvýšit kvalitu vzdělávání na 2. stupni základních škol, uvádí Strategie 2030+ regulaci víceletých gymnázií. Tento krok je zcela nepřijatelný ve chvíli, kdy nebude jinými způsoby zatraktivněna výuka v tomto stupni vzdělávání. V konečném důsledku by tak mohlo dojít k narušení svobodné volby vzdělávací cesty žáků a ti by se tak stali rukojmími, kteří by uměle přispívali ke zlepšení studijních průměrů žáků na 2. stupních základních škol. To je dle mého názoru zcela v rozporu se strategickým cílem, který hovoří o maximálním rozvoji potenciálu žáků.

Důležitý faktor, který značně ovlivňuje kvalitu výuky a ministerský dokument se mu dostatečně nevěnuje, je vysoce regionálně diferencovaná vzdělávací soustava. To znamená vysoký podíl malotřídních škol, ve kterých je značná část výuky vedena učiteli bez aprobace pro jednotlivé vyučované předměty. Navíc, s ohledem ne omezené finanční možnosti těchto škol, nedisponují tato vzdělávací zařízení ani potřebným materiálním vybavením pro výuku. Tento problém je proto třeba vyhodnotit tak, aby nedošlo k omezení přístupu ke vzdělávání (například z důvodu problematiky dojíždění do školy) a nastavené řešení bylo zároveň dostatečně efektivní z hlediska posilování kvality vzdělávání.