Třebíč, 4. listopadu 2019 – Na jednání Vlády České republiky minulou středu byla schválena novela školského zákona, která mimo jiné zachovává žákům maturitních oborů středních škol možnost volby mezi maturitní zkouškou z matematiky a cizího jazyka. Podle původního návrhu měli již v příštím školním roce maturovat žáci gymnázií a lyceí ve společné („státní“) části maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury, matematiky a cizího jazyka. Žáci na ostatních středních školách se měli přidat o rok později.

Tato změna se tak týká žáků, kteří jsou k maturitní zkoušce připravováni již přes 2 roky. Školy kvůli tomu navyšovaly počty hodin matematiky a žáci si podle toho volili přípravné semináře. Nutno podotknout, že tak činili na úkor času, který mohli věnovat studiu předmětů, které je skutečně zajímají a mají vliv na jejich další profesní cestu. Půjdeme-li do důsledku, povinná státní maturita z matematiky mnohdy ovlivnila i jejich volbu střední školy (kdy si někteří žáci z obavy z povinné matematiky vybrali raději obor bez této povinnosti).

Paradoxem celé situace je, že povinnou státní maturitu z matematiky zaváděla vláda Bohuslava Sobotky složená na půdorysu ČSSD – ANO 2011 – KDU-ČSL. Znamená to, že nyní ji ruší vláda na téměř stejném půdorysu (pouze KDU-ČSL patří nyní k opozici). Taková zásadní změna by se dala očekávat při radikální proměně složení vládnoucích stran. Nastalá situace však potvrzuje, že vládní strany žádnou dlouhodobou vizi maturit nemají.

Nejčastěji uváděnými argumenty pro zrušení povinné státní maturity z matematiky byla očekávaná vysoká neúspěšnost žáků u této zkoušky, špatné výsledky žáků při řešení aplikovaných úloh či nízká kvalita výuky matematiky na různých středních školách. V tomto případě se však musíme opět vrátit na začátek a položit si otázku, kterou z těchto skutečností jsme dříve neznali. Jestliže se povinná státní maturita z matematiky v roce 2017 schválila, musela si být tehdejší vláda vědoma těchto úskalí. Provádět nyní změnu na základě něčeho, co již bylo na začátku známé, je zcela alibistické a potvrzuje to, že novela školského zákona byla nyní přijata čistě na základě obav politiků z vysoké neúspěšnosti žáků u maturit.

Poučeni touto zkušeností by si měli nyní političtí představitelé napříč spektrem sednout k jednomu stolu s odbornou veřejností a vytvořit jasnou dlouhodobou koncepci a vizi maturitní zkoušky. Musíme si uvědomit, jaký je její význam a jakou má mít strukturu. Nekoncepční změny ve strategii školství celou tuto oblast pouze destabilizují a přispívají k její degradaci. Doufejme, že další kroky ministerstva již budou čitelnější a budou mít dlouhodobý přínos pro vzdělávání.