Třebíč, 23. dubna 2020 - Několik let se mluví o tom, jak je potřeba inovovat učivo probírané ve školách, používat různé formy výuky, rozvíjet gramotnosti a klíčové kompetence žáků či využívat IT techniku. Žádná reforma, a obzvláště reforma školství, se nemůže provádět ze dne na den. Přesto však školy byly před měsícem postaveny před hotovou věc v podobě nutnosti přechodu na distanční způsob vzdělávání žáků.

Shodou okolností prováděla Česká školní inspekce v loňském školním roce ověřování stavu informační gramotnosti na středních školách. Z jejich šetření vyplynulo, že v té době uvažovalo 40 % učitelů o využívání potenciálu ICT / digitálních technologií pro celkovou změnu své výuky. Pouze čtvrtina dotázaných učitelů si byla jistá dostatečnou znalostí práce s těmito prostředky. Inspekční orgán tak školám doporučil kromě rozvíjení jejich vlastní IT infrastruktury také podporu zvyšování digitální gramotnosti učitelů.

Můžeme diskutovat, zda má každý učitel precizně ovládat práci s ICT prostředky a být způsobilý zcela plynule zvládat přechod mezi prezenčním a distančním způsobem výuky. Snadným argumentem pro toto očekávání může být skutečnost, že v jiných profesích je pokročilá schopnost ovládání PC samozřejmostí a „zas jen učitelé mají něco jinak“. V době, kdy se značná část stávajících učitelů připravovala na svou budoucí profesi, se nedalo příliš odhadovat, jaké zastoupení budou mít digitální technologie ve výuce.

Ačkoliv mohl být v minulosti pozorován odpor některých učitelů k využívání počítačů ve výuce, nyní byli postaveni před hotovou věc. Ze svého okolí vím o několika případech kolegů, kteří si velmi aktivně začali shánět potřebné informace a rozvíjet své dovednosti v práci s ICT prostředky, aby mohli komunikovat s žáky a vzdělávat žáky distanční formou. I podle dalšího zjištění České školní inspekce využívala distanční formu výuky na školách před vypuknutím koronakrize jen asi polovina učitelů, a to převážně příležitostně. Nyní přes 95 % učitelů s žáky komunikuje vzdálenou formou, koordinuje s nimi plán učiva a harmonogram povinností.

České školství, které je často vnímáno jako příliš konzervativní, tak prochází poslední měsíc snad největší reformou posledních desetiletí. Učitelé jsou nuceni vše komunikovat on-line, měnit přístup ke vzdělávání, příležitostně také obsah učiva a sami se učit novým věcem. Rozhodně nelze globálně hodnotit přístup všech učitelů k distanční formě vzdělávání. Důležitá je však vnímat v tuto chvíli příležitost, která zde pro školy nastala a umožňuje jim provést sebehodnocení své vzdělávací činnosti a podpořit učitele v rozvoji jejich ICT dovedností. Všem učitelům, kteří se aktivně podílí na vzdálené formě vzdělávání žáků, podle mě patří velký dík.