Počítky, 19. března 2021 - Po čtvrtečním večerním brífinku ministrů Blatného a Havlíčka je jasné, že omezení pohybu mezi okresy nadále zůstane v platnosti, že ministr zdravotnictví Blatný (za ANO) požádá o prodloužení nouzového stavu a že ve firmách se bude (možná) testovat častěji. Drobné úpravy nařízení v podobě uvolnění volnočasových aktivit i mimo katastr obce a umožnění návštěv dětí v ústavní péči jsou spíše nápravou špatného rozhodnutí, než uvolňujícím opatřením.

Přestože se ministři na tiskovém brífinku snažili vysypat ze sebe množství informací, na mnohá témata se zapomnělo. Nedozvěděli jsme se, kdy bude vybrán dodavatel testů do škol, jak vláda pomůže lidem, jejichž rodiče a prarodiče zůstali za branami okresů a nevíme ani to, jaká je účinnost jednotlivých opatření.

Právě ona obhajoba opatření ze strany ministra zdravotnictví je zarážející. Uvážíme-li téměř jeden a půl milionu zjištěných nakažených a přes 900 tisíc vakcinovaných, je velmi pravděpodobné, že již více než polovina obyvatel je vůči covidu odolná. (Je známo, že řada lidí nemoc prodělá, aniž by si toho byla vědoma, někteří se nikde nehlásili, jiní se na testy nedostavili i vzhledem k přetíženým kapacitám.) Jestliže tedy polovina lidí, s nimiž se infekční nakažený potká, má protilátky, je pravděpodobnost přenosu poloviční.

Proto působí poněkud levně, když ministr zdravotnictví hájí opatření jejich údajnou účinností, kterou dokládá zpomalením šíření nákazy. Zasloužili bychom si lepší rozbor situace a zejména srovnání předpokládané účinnosti jednotlivých opatření mezi sebou. Rád bych také slyšel, jak společnosti pomohl drakonický zákaz navštěvovat vlastní nezletilé děti či nemohoucí rodiče za hranicemi okresu, který považuji za neslýchaný.

Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Myslím, že covidová krize velmi dobře ukazuje, komu je vláda přítelem. Lidé to příliš nejsou. Rozhodně ne děti, jejichž rozvoj a psychické zdraví vláda obětovává bez větších komentářů. Nejsou to ve skutečnosti ani senioři. Mluvil jsem s lidmi vyděšenými tím, že nemohou dovézt osamělému rodiči nákup, jak vždy dělávali, protože vzdálenost několika kilometrů protíná hranice okresu. Zato vůči průmyslu je vláda až dojemně chápavá. Musí se šéfy podniků nejprve probrat, jestli by třeba mohli testovat častěji, než nedostatečně jednou týdně.

Je pěkné, jak vláda neúspěchy svaluje na nedisciplinovanost občanů. Za úspěch pak vděčíme jejím moudrým opatřením. Příkladem je způsob, kdy ministr průmyslu a obchodu Havlíček (za ANO) hovoří o zajištění testování v podnicích - „logistické akci, která nemá srovnání v Evropě“. Málem jakoby ministři sami prováděli testování, ačkoliv ve skutečnosti vláda neudělala o mnoho více než, že vydala příkaz a nechala na firmách, ať si poradí.

Školy. Stále se ještě nesoutěží testy. Je tedy patrné, že nejde o prioritu a prohlášení o možném návratu dětí do škol v polovině dubna jsou pouze uklidněním veřejnosti. Pan premiér je velkým průmyslníkem, proto hájí zájmy podniků. Kdyby vláda pustila školy, tak se čísla nakažených zákonitě zvednou a logicky bychom potom měli zvýšit preventivní opatření ve firmách. To ale není v zájmu vlády, a proto děti do školy nepůjdou. Návrat žáků do škol není vládní prioritou, přestože se nám to pan premiér snaží všemožně podsouvat. Kdyby byly školy prioritou, už bychom zde měli objednané testy a připravenou infrastrukturu. Zatím nemáme ani vybraného dodavatele.