Jihlava, 4. března 2022 - Události započaté 24. února 2022 změnily svět. Nejdříve šok, pak smutek a zloba vůči těm, kteří se něčeho takového byli schopni dopustit. Moje zamyšlení však není přímým komentářem aktuálních událostí na Ukrajině. Jsem pedagog, proto mé úvahy směřují k dětem, k jejich bezpečnosti, k vzdělávání.

My, kteří jsme do proudu základního vzdělávání vpluli v 90. letech, si pamatujeme měření délky tváře paní učitelkou (zřejmě) pro účel zajištění plynových masek. Školáci pozdějších let se ani s tímto nesetkali. Ti zkušenější z dob plnění školní docházky před rokem 1989 vzpomínají na brannou výchovu. Osobní zkušenost nemám, ale slýchávala jsem historky o nácviku nasazování již zmiňovaných masek, instrukcích, jak si lehnout při atomovém výbuchu či běhání v igelitových sáčcích na nohou. O efektivitě tohoto přístupu můžeme polemizovat, ale jistě si zapojené děti užily mnoho zábavy. Ačkoliv socialistická branná výchova může působit z dnešního pohledu komicky, s ohledem na aktuální dění na Ukrajině, kdy jsou děti oběťmi války, se zamýšlím, jaké aktivity z této oblasti by měly dnešní děti znát.

Ačkoliv přáním nás všech je, aby české děti nikdy nemusely prožívat to, co děti nyní v Kyjevě či Charkově, nevíme, co nám budoucnost přinese. Tím spíše, když vládcem Kremlu je člověk, který nemá morální zábrany nechat bombardovat školky či nemocnice. Proto si myslím, že určité formy branné výchovy je na místě zařazovat do školního vzdělávání.

Aby děti věděly, jak se v určitých situacích zachovat, jak mohou podpořit ochranu svého zdraví nebo života ve stavu bezpečnostního ohrožení. Zcela oprávněně mi učitelé namítnou, že je to další z řady požadavků na bobtnání obsahu vzdělávání. Zde je na místě se zamyslet, jakým směrem nároky na učivo navyšovat a zda oblast výuky v oblasti bezpečnosti dětí je důležitá. Za mne určitě ano.