Tento týden pokračuje diskuze o zajištění financování nepedagogických pracovníků ve školách. Součástí škrtnutých pozic totiž bylo 2500 obsazených, na jejichž financování chybí 800 milionů Kč.

V minulém týdnu zveřejnilo ministerstvo školství rozpis svého rozpočtu ve vztahu k regionálnímu školství. Ředitelé se zděsili, když zjistili, jak výrazně se snížil počet úvazků nepedagogických pracovníků. Asociace ředitelů základních škol v reakci na to vydala tiskovou zprávu, kde hovoří o šoku z nově nastavených rozpočtů škol.

K čemu reálně došlo? Na první pohled k logickému kroku, jelikož byl v regionálním školství snížen počet tabulkových míst nepedagogických pracovníků z 75.771 na 68.278, tedy o 7.493 pozic. V loňském roce bylo celkem 7.596 těchto tabulkových míst neobsazených, takže to vypadá, že opatření nemá žádné dopady. Musí se však uvést, že ředitelé škol dostávali vždy finanční prostředky na tabulková místa a z nich platili skutečné zaměstnance. Pokud dokázali zajistit nepedagogickou činnost pomocí nižšího počtu pracovníků, mohli jim tak nabídnout serióznější platové ohodnocení než třeba odpovídá hranici minimální mzdy.

Problémem ale je, že každý ředitel využíval odlišně ministerstvem vypočítaný limit počtu nepedagogických pracovníků. Provedením plošného škrtu budou muset situaci nejvíce a nejdříve řešit ti, kteří daný limit využívali naplno a nyní jim byl v rámci plošného škrtu pokrácen. Tito ředitelé buď budou muset propouštět zaměstnance, nebo je zaplatit na úkor učitelů, případně z prostředků od zřizovatelů (obcí, měst a krajů). K úsporným opatřením budou muset ale přistoupit všichni ředitelé a zvažovat, jak personálně zajistit výuku a provoz školy. Reálně bylo z 7,5 tisíce škrtnutých míst 2,5 tisíce úvazků obsazených, což odpovídá platům ve výši 800 milionů Kč.

Kdo má platit nepedagogické pracovníky?

Vláda odkazuje ředitele škol na krajské úřady, ale ty v rámci přenesené působnosti státní správy mohou jen v odůvodněných případech uvolňovat prostředky z tzv. krajské rezervy. Legální to je třeba v případě realizace podpůrných opatření, zajištění výuky žáků s odlišným mateřským jazykem (cizinců) či náboženství. Dále se mají ředitelé obracet na své zřizovatele. Záměrem ministerstva skutečně je převést financování nepedagogů na zřizovatele, avšak k tomuto kroku nelze přistoupit bez změny rozpočtového určení daní obcí a krajů. Nelze vytvářet nové finanční nároky na územní samosprávy a neposkytnout jim na to adekvátní finanční prostředky.

Některé školy jsou schopny si zajistit určité nepedagogické činnosti (např. účetnictví, servis IT služeb) dodavatelsky. Neplatí tak své zaměstnance, k čemuž by využívaly peníze na platy z ministerstvu, ale používají k tomu provozní příspěvek, který mají od svého zřizovatele. Již v tento moment vzniká velký nepoměr mezi jednotlivými školami, jelikož některé šetří úvazky rozpočítávané ministerstvem, ale potřebu zajištění konkrétních činností saturují z příspěvků od zřizovatele.

Vláda se připravuje zrušit závaznost limitu počtu zaměstnanců ve školách tak, aby ředitel dokázal lépe manažersky platy pro pedagogické i nepedagogické zaměstnance. Pokud by byl nastaven model navýšení rozpočtového určení daní zřizovatelů škol, pak by bylo ředitelé dokázali i lépe najít rovnováhu mezi dodavatelským a zaměstnaneckým způsobem zajištění nepedagogických činností. To, co je ale nutné připomenout, že vláda aktuálně jedná tak jako tak v rozporu s vlastní Strategií vzdělávací politiky 2030+. Ta upozorňuje na nutnost zvýšení financování školství a zajištění jeho stability. Finanční podpora vzdělávání meziročně nepatrně roste, o stabilitě však nemůže být aktuálně řeč.