Zatímco dříve bylo zcela běžné, že lidé žili a umírali v sepětí se svou rodinou, generace našich rodičů a prarodičů žila v době, kdy lidé před smrtí spíše zavírali oči a odsouvali ji kamsi na okraj svých životů i společnosti. Přitom umírání je součástí každého života ze své podstaty. Samotná smrt pak může mít mnoho podob. Pokud přichází pomalu, plíživě, například v podobě nevyléčitelné nemoci, nabízí současná doba mnoho cest, jak svůj konec prožít důstojně a tak, jak bychom si přáli. Rozvoj hospicové a paliativní péče v poslední době potvrzuje, že lidé nechtějí umírat sami a odstrčení.
Paliativní péče se zaměřuje na nevyléčitelně nemocné v pokročilém nebo terminálním stádiu nemoci, klade velký důraz na zachování kvality jejich života, udržování vztahů s blízkými a nastavení péče podle individuálních potřeb daného člověka. Hospicová péče se pak týká samotné terminální fáze jejich nemoci, která nemusí být oním obávaným čekáním na smrt, ale příležitostí prožít co nejvíce příjemných chvilek se svou rodinou a přáteli. Obě tyto formy pomoci lze poskytovat jak v k tomu určených zařízeních, tak ambulantně - doma.
Snažit se zajistit, aby lidé mohli setrvat v domácím prostředí, co nejdéle je to možné, se ukazuje být cestou, jak zachovat kvalitu ošetření bez zbytečných návštěv zdravotnických zařízení. Pro pacienta to znamená více pohodlí a méně stresu, pro sociálně zdravotnická zařízení způsob, jak ulehčit přetížení personálu.
To potvrzuje i Tereza Mašková, zdravotní sestra Oddělení paliativní péče v pelhřimovské nemocnici. “Známá vůně vlastního povlečení, milující osoba nešetřící láskyplnými doteky kdykoli je jich zapotřebí, chuť domácího jídla. Naproti tomu sterilní prostředí nemocničního oddělení, cizí lidé, omezené soukromí a „hadičky“, přičemž společným jmenovatelem je nevyléčitelná choroba.
Jako zdravotní sestra jsem při své práci vždy ten rozpor mezi smysluplnou zdravotní péčí vedoucí k vyléčení a péčí o pacienty s nevyléčitelnou chorobou čekající na smrt, nesla nelibě. Odsun umírání za zdi nemocnice se mi nezdál správný. A když něco není správné, měli byste se pokusit to změnit. Práce na oddělení domácí paliativní péče mi otevírá dveře domácností zkroušených rodin, jejichž člen trpí nevyléčitelnou nemocí. Mým úkolem je zajištění veškerých potřeb umírajícího a podpora pečujících v obtížné situaci tak, aby nemocný netrpěl, byla zachována jeho důstojnost a poslední dny života, které mu vyměřila nemoc, strávil s milovanými, v pohodlí svého lůžka, svých peřin.
Přála bych si, abychom umírání vpustili zpět do našich životů, protože je obohacuje o hluboké prožitky a formuje nás jako společnost.”
I proto Piráti předložili Poslanecké sněmovně návrh zákona o paliativní péči, ve kterém je explicitně vyjádřeno právo pacienta na poskytování této péče, která by měla být hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Je tím vyjádřena zásadní důležitost poskytování paliativní péče na konci života a to jak v nemocničním či hospicovém zařízení tak v domácím prostředí pacienta.
Hana Hajnová, Tereza Mašková