Počítky, 18. února 2021 - Jaký je ideální obraz venkovské krajiny? Většině z nás vyvstane v mysli pohled na střídající se chlumy, pole a louky, kde nechybí popásající se skot, ovce a pracovití lidé. Pak otevřeme oči a vidíme lány oranisek přejížděné hlučnými stroji. Přečtěte si komentář Milana Daďourka, lídra společné kandidátky Pirátů a STAN ve volbách do poslanecké sněmovny, o výhodách pastevního chovu a jeho vlivu na naši krajinu.

Malebné pastviny a pasoucí se zvířata nejsou jen romantickou představou bez rozumné opory. Existují dobré důvody, proč bychom měli jejich návrat podporovat. S pastvou v krajině souvisí mnohé: drobné vodní prvky k napájení, dřeviny dávající stín i pravidelně procházející hospodáři.

Travnatý pokryv pastvin silně omezuje erozní splach půdy. Kořeny trav, stařina i trus zvířat na pastvině přispívají k navyšování organické hmoty v půdě. Zdravá půda má mnohem lepší schopnost vsakovat vodu, poskytuje prostředí pro půdní živočichy a pomáhá k uskladnění uhlíku z atmosféry. K tomu přispívá i silné prokořenění podporované spásáním listů a stonků. Pastva nutí travinu k zahušťování, a vedle běžných trav uvolňuje prostor i pro vzácnější druhy. Různě intenzivní sešlap i okusování vytváří různorodé prostředí pro rostliny, hmyz i ptactvo. Přitom lze pastvinu v dobrém stavu udržovat bez umělé chemizace i velké mechanizace, která na polích i loukách dokáže mimoděk účinně likvidovat většinu živého.

Pastevní chov zvířat má mnohé přínosy i v krajinném měřítku. Vrací do krajiny vedle polí, jichž máme oproti minulosti i jiným evropským zemím nadměrný podíl, travnaté plochy. Mozaika různého pokryvu zvyšuje schopnost krajiny vyrovnávat se s rozmary počasí i člověka. Pastviny umožňují konzervaci zemědělské půdy „na horší časy“. Zvířata potřebují přístup k vodě a odpočinek ve stínu, což vždy dobré hospodáře vedlo k budování vodních prvků, výsadbě stromů, údržbě dřevin a různých zákoutí, která by na louce či poli byla na překážku. Střídání pastvin bývalo přirozeným způsobem ochrany zvířat před příliš silným tlakem parazitů. Potřeba přehánění pak vedla k přemýšlení nad průchodností a propojeností různých míst. Dobrý pastevec tak je z potřeby též krajinářem.

Moderní společnost zvyšuje svoji citlivost také vůči kvalitě potravin a způsobům jejich produkce. Je bez pochyb, že pastevní chov přežvýkavců je mnohem blíže jejich přirozeným životním podmínkám. Důležitým předpokladem je samozřejmě přiměřené množství zvířat na pastvině, neboť přílišně intenzivní hospodaření může namísto přínosů způsobit škody. S tím souvisí dostatek dobrých chovatelů, kterým musí extenzivní pastvinaření poskytnout důstojnou obživu. Jejich přítomnost v krajině v souvislosti s péčí o zvířata pak znamená další klady pro krajinu a její tvářnost.

Návrhy Ministerstva zemědělství se, bohužel, zdají jít opačným směrem. Přes rozsáhlé erozní postižení našich půd podpora zatravňování a hospodaření na travních porostech klesne. V chovu půjde o produkci a vylepšování výkrmen, než o přechod zvířat pod širé nebe. Systematická podpora extenzivní pastvy není na pořadu, stejně jako důsledné rozčlenění širých lánů na menší různě obhospodařované plochy. A podpora venkovských obyvatel a jejich sebezaměstnávání, včetně rodinných statků, zůstává malá i na papíře.