Počítky, 20. dubna 2021 - Farmaření, či chcete-li sedlačení, je plné nejistot. Kolísají výkupní ceny, počasí, úroda. Velkou nejistotu vzbuzují i stále se měnící zákonné požadavky a podmínky pro získání potřebné podpory. Menší zemědělci se přitom nezřídka střetávají s libovůlí pracovníků kontrolních orgánů při početných inspekcích. Obrana je riskantní – případné odvolání vede k zadržení dotčených plateb a podnik se dostává do potíží s nedostatkem peněz. Z praxe vím, že v naprosté většině případů farmáři raději snesou bezpráví, než by snášeli komplikace spojené s obranou proti chybnému výsledku kontroly.

Když se mi při kontrole v roce 2017 stalo, že terénní inspektoři rozhodli, že některé podmáčené části mých pastvin nejsou vlastně travní porost, byl jsem zaskočený. Zvláště v dobách intenzivního sucha přeci každému musí být jasné, jak právě podmáčené louky a pastviny jsou v krajině důležité a je potřeba je udržovat. Doufal jsem, že jde o nedorozumění. Rozhodně se inspektoři zmýlili v určení druhu porostu, který označili za „netravní“ – popletli si různé druhy a jako sítinu určili podle fotografií něco zcela jiného. Poslal jsem tedy námitky s vysvětlením a čekal, že se věc rychle napraví.

Ouha! Dostal jsem odpověď, že inspektoři udělali všechno správně. Nejsem hádavý typ, ale nerad uznávám, že černá je bílá, nebo že desítky let užívaná pastvina najednou není travní porost. Odvolal jsem se. V rozhodnutí o odvolání jsem se dozvěděl od Ministerstva zemědělství perly – nejen, že podmáčená pastvina není pastvina, ale také, že tůně neslouží k mimoprodukčním funkcím zemědělství, a dělám asi špatně, když takové věci podporuji.

Občas jsem již takové věci slyšel od svých kolegů. Vždycky jsem jim říkal: tak jděte k soudu! Braňte se, tím bráníte i všechny ostatní. Úřadům se nemá tolerovat zlovůle ani libovůle. Snadno se to říká. Teď se to týkalo mne. Inu, podal jsem žalobu. V minulém týdnu mi soud dal zapravdu a rozhodnutí Ministerstva zemědělství zrušil. Jsem rád, že nakonec alespoň soud zvážil moje argumenty. Ale nevím, jestli se po více než třech letech můžu radovat. Je to dlouho.

A lze věřit, že ministerstvo své chování zlepší? Nevím. Čím si jsem ale poměrně jistý: je důležité umožnit zemědělcům, aby se mohli beze strachu bránit. Bez toho, aby se obávali krachu kvůli zadrženým platbám. Bude-li právo přicházet rychleji a častěji, snad bude muset i Ministerstvo zemědělství uznat, že podmáčená pastvina je také pastvina, že přírodní napájecí tůně k pastvinám patří, nebo že na prudké mezi se nemusí sekat. A třeba pak bude k zemědělství přicházet více lidí, nebudou-li se potýkat s absurditami od státu.