Jihlava, 14. června 2021 - Distanční výuka je za námi, ale co si z ní odnést? Přináším výčet krátkých postřehů. Ten není jistě konečný. Dívám se na věc z pohledu pedagoga. Jistě pohled rodiče či dítěte může být trochu odlišný.

1) Pedagogové dokázali velmi rychle udělat ohromný pokrok v užívání digitálních technologií. Obvyklý vývoj, kdy se začínající učitel učí od zkušenějších kolegů, nyní zcela neplatil. Mnohdy se právě ti starší učili ovládat techniku od méně zkušených, ale v oblasti ICT pokročilých. Školy se rychle vybavily technikou (kvituji napumpování finančních prostředků do škol ministerstvem). Bylo možné také zapůjčování techniky dětem, které k ní jinak neměly přístup.

2) Byly více patrny organizační a kvalitativní rozdíly mezi školami. Některé školy se obdivuhodně rychle přizpůsobily nové situaci. Začaly výuku ve vzdělávacích systémech, učitelé se s žáky pravidelně setkávali při vysílání svých hodin. Vím však o školách, kde online setkávání pedagogů s žáky bylo omezené či žádné. Školy se omezovaly na zadávání úkolů na webu školy či je zasílaly rodičům. Někdy i bez nutnosti odevzdání („Odevzdáte vše, až se vrátíte do školy“). Setkávala jsem se také se školami, kde každý učitel s žáky a jejich rodiči komunikoval jinak. Někdo využíval Teamsy, někdo zasílal zadání mailem, někdo v Bakalářích apod. Výsledkem byl zmatek. Nelze v tomto případě obviňovat samotné učitele, chyba je v takových případech na straně vedení dané školy. Setkávala jsem se také s tím, že některé pedagogické profese, resp. učitelé s určitou aprobací nebyli pro výuku využíváni. Vím o školách, kde družinářky, učitelé výchov, asistenti pomáhali s výukou předmětů vyučovaných online, zapojovali se do aktivit jako online třídní portfolio, prožitkové aktivity nad rámec výuky, aktivizace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami apod. Jinde však tito pedagogové byli zapojováni omezeně a nepracovali tak usilovně, jako jejich ostatní kolegové. To samozřejmě nepřináší do pedagogických sborů dobré vztahy. Navíc si jejich nevyužití všímá veřejnost.

3) Ještě více se zvýšily rozdíly mezi dětmi. Žáci podporováni rodiči při distanční výuce se do ní aktivně zapojovali, rodiče se o vzdělávání zajímali, zajistili vhodnou techniku. Děti z rodin, kde buď vzdělávání není prioritou, nebo rodiče prostě neměli kapacitu vzdělávání podporovat, často měly v období distanční výuky volný, téměř prázdninový režim. Ale s jakými následky? Nedozírnými pro své další vzdělávání. Slýchávám názory, aby byl prodloužen školní rok, aby děti měly možnost vše dohnat. Toto je nesmysl. Ale vidím jako žádoucí poskytnutí podpory dětem, které v distanční výuce neprospívaly, v období hlavních prázdnin. Nikoliv klasickou školní výuku, ale aktivity pouze po určitou část prázdnin, které budou směřovat k doplnění úplných základů za toto období.

Nyní je čas vyhodnotit průběh distanční výuky nejen samotnými školami, ale také jejich zřizovateli. Zamyslet se nad tím, co se podařilo, a co by bylo vhodnější udělat lépe. S možným návratem distanční výuky v budoucnosti bychom měli počítat. A to nejen v případě návratu pandemie, což si samozřejmě nikdo nepřejeme. Ale také při transformaci vzdělávání, kdy část výuky bude probíhat právě touto formou.

Marta Kozdas je pirátskou zástupkyní v jihlavské Komisi pro výchovu a vzdělávání a krajském Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. Zaměřuje se na problematiku rozvoje škol na státní i regionální úrovni, vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí nadaných, na metodické vedení začínajících pedagogů a podporu pedagogických sborů jako fungujícího týmu. Nejen distanční výuku a návrat k prezenční výuce, ale i další témata si se zájemci z řad učitelů, rodičů, ředitelů, zřizovatelů Marta ráda rozebere.