Třebíč, 3. srpna 2022 - Komunikace mezi radnicí a veřejností patří mezi základní pilíře, které budují důvěru a chuť občanů zajímat se o veřejné dění, následně společně s radnicí na něm pracovat a zůstávat pro své město maximálně aktivní. Nelze si ale nevšimnout, že některé záměry města jsou komunikovány dlouhodobě slabě. Díky tomu je občan často nepochopí správně, utváří si mylný dojem, mnohdy mu některé podstatné informace chybí úplně. V záplavě novinek a aktualit se zásadní informace špatně rozlišují. Veškerá motivace zajímat se o fungování města pak zákonitě upadá.

Všichni bychom přece chtěli město transparentní. A to znamená občana dostatečně spraveného o dění, aby se mohl o záležitosti ve své ulici, části města, v nejbližším okolí aktivně zasazovat. Mnozí si informace nakonec po důkladném pátrání umí nějak dohledat. Případně ví, na koho se obrátit. Setkávám se však čím dál častěji s případy, kdy jsou téměř bezradní, jak určitou situaci, třeba i vysoce osobního charakteru, řešit. Kam jít? Jak si vlastně říci o pomoc? Je to vůbec vhodné (smí se to)? Nebude můj podnět nakonec působit jako stížnost? Nevrátí se mi to ve zlém?

Cítíme všichni, že podobná situace z většiny vede k tomu, že občan mávne rukou a dál raději netouží řešit nic. Dlouho přetrvává určitá pachuť, že situace nikoho nezajímala a člověk sám nic ovlivnit nemůže. Takže příště ani nechce. Přitom občané sami přicházejí s mnoha užitečnými podněty, které by uměly město posouvat a otevírat veřejnosti. Jak je však sbírat a aktivně zpracovávat? Aktivovat jednotlivé odbory, zapojit do řešení městské komise, případně neziskovky, podpůrné organizace, propojit zkrátka správné lidi – to rozhodně není hračka. Navíc všichni mají nemálo své práce a dělají ji v každém případě, jak nejlépe umí.

Tak kdo by to tedy měl dělat? V první řadě by měla existovat osoba, které by si lidé nestyděli říci o pomoc, měla by mandát přednést požadavky občanů např. na sociální či jiné komisi a společnými silami se zastupiteli a dalšími výše zmíněnými by participoval na řešení, které může být pro jednotlivce komplikované.

Přibývá totiž občanů, kteří v případě nutnosti přesně nevědí, kam se obracet, jak a na koho. Komunikace jim připadá složitá, neumí sami využít moderní komunikační platformy, řeší osobní problém, se kterým se nechtějí svěřit kdekomu. V takové situaci, i v mnoha dalších, by mohl městský ombudsman nejen dopomoci věc vyřešit, ale často by stačilo občana nasměrovat a dodat mu víru, že jeho město se zajímá. Z dané role by to byl někdo, kdo má možnost získávat pro občany informace zdarma a v duchu zákona svobodného přístupu k informacím. Tak, aby se občan nebál přijít říci si o pomoc.

V trochu jiné podobě zavedli už v roce 2019 obecního ombudsmana ve středočeských Vejprnicích. Pirátský zastupitel Jiří Pek tím prakticky vyřešil dlouhodobý problém s poskytováním zákonných informací občanům. Třicet let ve funkci si starosta Vejprnic budoval hustou síť spřízněných. Získal takový vliv na obec, že se někteří občané báli ptát, byť i na základní otázky týkající se jejich obce. V opačném případě byli porůznu posměšně dehonestováni. Veškerá aktivita a zájem občanů o obec tak postupně utichla. Jiřího však napadlo, že situaci by pomohl rozhýbat někdo, kdo má možnost získat pro občany informace svým jménem bez poplatků a bez rizika. Tak vznikl vejprnický ombudsman.