Jihlava, 23. června 2021 - V úterý 22. června se v Senátu PČR konal kulatý stůl na téma „Jak dál s výstavbou Dukovan? Není ohrožena energetická bezpečnost ČR?“ pod záštitou předsedy Senátu pana Miloše Vystrčila a pod vedením paní senátorky Hany Žákové. Už seznam potvrzených účastníků sliboval informačně zajímavé dopoledne. Pozvání totiž přijal i ministr průmyslu a obchodu pan Karel Havlíček, náměstek ministra vnitra pro řízení sekce vnitřní bezpečnosti pan Jiří Nováček, generální ředitel společnosti ČEZ pan Daniel Beneš nebo předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost paní Dana Drábová. Kraj Vysočina byl také hojně zastoupen od mé maličkosti, pana hejtmana, starosty města Třebíč pana Pacala, předsedy Energetického Třebíčska pana Jonáše, předsedy Energoregionu 2020 pana Měrky po starostky a starosty z regionu kolem JEDU.
A o čem se diskutovalo? Nejvíce o harmonogramu připravovaného tendru na výstavbu nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Od zástupců vlády bylo potvrzeno, že již byl rozeslán tolik diskutovaný bezpečností dotazník na 3 potenciální uchazeče a odpovědi na něj bychom měli mít v listopadu letošního roku. Na základě těchto odpovědí pak dojde k samotnému vypsání soutěže na dodavatele stavby. Odpovědi mimo jiné také zodpoví otázku, kdo skutečně zvažuje připravit nabídku na výstavbu a zda jsou ve hře případná konsorcia.
Soutěž by měla být dokončena nejpozději do konce roku 2023 tak, aby v roce 2024 mohla být uzavřena smlouva s vybraným dodavatelem a zahájeny první kroky výstavby nového bloku. Pan ministr Havlíček také potvrdil, že mezi těmi třemi firmami není žádná z Ruska ani Číny (a neodpustím si zde malou „poznámku pod čarou“, kdy to pan ministr prezentoval sice jako „zřejmou“ věc, ale byl na místě upozorněn, že v průběhu posledního roku to tak zřejmé nebylo a mnohé to naplňovalo velkou mírou nejistoty, co by se s celým tendrem mohlo stát, pokud by v něm zůstaly ruské či čínské firmy).
Celou diskusí se také táhla, jako pověstná červená niť, otázka energetické bezpečnosti či soběstačnosti Česka v souvislosti s tzv. taxonomií, která se nyní řeší na půdě Evropské unie. Ve zkratce se jedná o hodnocení různých zdrojů, ze kterých se dá vyrábět elektřina podle toho, jak moc zatěžují životní prostředí. Od tohoto hodnocení se pak má odvíjet finanční podpora investic do jednotlivých typů zařízení. Česká republika v tomto usiluje o zachování výroby elektřiny z jádra v tzv. neutrálních zdrojích a zároveň s dalšími zeměmi EU řeší otázku využití zemního plynu.
Podle dat prezentovaných panem Benešem ze společnosti ČEZ je totiž již dnes jasné, že výroba elektřiny z uhlí skončí mnohem dříve, než ve schváleném roce 2038, zejména kvůli stále rychleji rostoucí ceně emisních povolenek. Dokonce padla hypotéza, že Česko už v roce 2025 přestane elektřinu vyvážet, aby dokázalo pokrýt rostoucí spotřebu a zároveň utlumovaní uhelných elektráren. A na stole je tak otázka – co s tím? Hledá se udržitelný energetický mix založený na různých zdrojích samozřejmě včetně těch obnovitelných. Vypadá to ale, že bez elektřiny z jádra (nebo plynu) soběstační být nemůžeme. Nebo alespoň ne ve střednědobém časovém výhledu.
Jsem ráda, že jsme měli příležitost tyto otázky diskutovat na půdě Senátu v takto širokém a odborně-regionálně zastoupeném plénu. Dohodli jsme se, že v tomto složení se sejdeme zase nejpozději za půl roku. To už bychom měli znát výsledky bezpečnostního dotazníku na výstavbu nového bloku v Dukovanech a diskutovat další kroky a harmonogram. Pro novou vládu pak zůstává otevřená otázka, jak dál s českým energetickým průmyslem. Zda půjdeme cestou dostavby dalších bloků např. v Temelíně, nebo se více zaměříme na hledání jiných cest, zdrojů, navyšování jejich kapacit, řešení otázek skladování energie, atd. Věřím, že spolupráce a diskuse napříč všemi úrovněmi veřejné správy je tou cestou, jak dospět k celospolečensky akceptovatelné a dlouhodobě udržitelné energetice v ČR.