Jihlava, 27. srpna 2021 - Nejnovější Zpráva o vyloučení z bydlení zařadila Jihlavu mezi 20 obcí nejvíce zasažených bytovou nouzí. V největším městě Vysočiny se dotýká několika stovek domácností. Zprávu zpracovala Iniciativa za bydlení ve spolupráci bytová nouzes Platformou pro sociální bydlení. O bytové politice, pomoci ze strany města a projektech, které už v souvislosti s řešením bytové nouze vznikly jsem si povídal s Pirátkou, jihlavskou a krajskou zastupitelkou a členkou Komise pro oblast sociální a drogové politiky Rady Kraje Vysočina Evou Novákovou.

Jaké byly tvé pocity, když jsi se tyto statistiky dozvěděla?

Bytovou nouzi v Jihlavě vnímám delší dobu. Už když jsem před šesti lety začala pracovat jako vedoucí terénní sociální služby a vedle toho se zapojila do kolektivu, který pravidelně vaří a vydává jídlo zdarma všem bez rozdílu, ale zejména lidem bez domova, mi velmi rychle došlo, že problémy s bydlením se v Jihlavě týkají řady lidí a pro část z nich jsou neřešitelné. Podobnou zkušenost popisovali i další sociální pracovníci a pracovnice.

A ani my jako sociální služba jsme lidem v bytové nouzi nedokázali vždy pomoci nebo hledali cesty jen velmi obtížně, někdy i mimo region. Častý byl efekt “revolving doors”, kdy rodina rok nebo dva bez problémů bydlela v běžném bytě, ale po ukončení nájemní smlouvy (která tak byla nastavená), odcházela zpět na ubytovnu nebo do azylového domu.

Obecnou nedostupnost nájemního bydlení v Jihlavě jsem si vyzkoušela na vlastní kůži. Když jsem obvolávala inzeráty, bylo častou odpovědí, že už jsem za ten den třicátá. Byt tu v jednu chvíli bylo možné získat jen tehdy, kdy člověk k inzerované ceně nájmu přihodil ještě něco navíc.

Říkala jsem si, že když mám takové problémy já, jak na tom asi musí být rodiny s dětmi, samoživitelé, samoživitelky, lidé bez střechy, domácnosti cizinců nebo etnických menšin či jiné skupiny, které mají obecně těžší přístup na soukromý trh.

Zhruba před dvěma lety jsme v Jihlavě provedli rozsáhlé sčítání, ze kterého tato data částečně vycházejí. Výsledky mě tedy nepřekvapují, ale na jednu stranu jsem ráda, že tuto situaci máme potvrzenu čísly a srovnáním s dalšími městy. A máme tak jasný podklad pro to, proč je bytovou nouzi v Jihlavě potřeba řešit.

Jaká opatření dělá, nebo chystá Jihlava ke zmírnění bytové nouze?

Řadu opatření jsme již zavedli. Velmi aktivní je na tomto poli radní pro sociální oblast Daniel Škarka (Fórum Jihlava), se kterým úzce spolupracuji. Vzniklo například Jednotné místo pro bydlení (JMB), které poskytuje přímé poradenství lidem v bytové nouzi, ale podílí se i na koncepční a analytické činnosti.

Kolegyně, která na JMB pracuje, zpracovala spolu s dalšími aktéry Analytickou zprávu o stavu bytové nouze v Jihlavě, která poskytuje další důležité informace. Navrhla systém evidence a prioritizace žadatelů o sociální byt i změny v mechanismu hospodaření s byty. Jako preventivní opatření bylo posíleno síťování, sociální práce a podpora rodin, které žijí v bytech města. Poradenství je nicméně otevřené všem a využívají jej i lidé, kteří si byty pronajímají na soukromém trhu.

Testujeme i to, jak mohou odbory města spolupracovat s neziskovými organizacemi a dalšími institucemi při práci s těmi nejohroženějšími skupinami obyvatel. Ty totiž z města jen tak nezmizí a je prokázáno, že spolu se stabilizací jejich bytové situace přichází časem i zlepšení v dalších oblastech (zdraví, zaměstnanost, vzdělání), což má pozitivní dopady na veřejné rozpočty.

Z dalších opatření bych zmínila zavedení krizového bytu, pozice domovníků/preventistů, posílení terénních programů a podporu nového azylového domu a denního centra pro osoby bez střechy.

Koncept Housing First (Bydlení především) vyvolává rozporuplné reakce místních obyvatel. Čím si vysvětluješ tyto reakce?

Řekla bych, že z části vychází z mýtů, které se kolem projektu šíří, z části z přístupu společnosti k bydlení. Jelikož je obecně stále hůře dostupné, dostává se do popředí princip zásluhovosti. Bydlení chápeme jako něco, o co se musíme všichni snažit. V době, kdy do něj domácnosti dávají i více než 40 % svých příjmů, se lidé ptají, proč ho má pak někdo dostávat (zadarmo)? To slovo dostat totiž neobsahuje fakt, že zabydlené domácnosti platí běžný nájem, tak jak je v městských bytech nastaven.

Musí také dodržovat standardní podmínky vyplývající z nájemní smlouvy i základní pravidla sousedského soužití. Jsou to ale lidé, kteří žili roky na ulici, na ubytovnách, v azylových domech, někdy prošli i jinými institucemi, je tedy pochopitelné, že pro to, aby si bydlení udrželi, potřebují podporu. Některá traumata, vyplývající ze života v bytové nouzi, se u nich projeví třeba až po roce stabilního bydlení, další dobu trvá, než se je podaří vyřešit.

Jsou vidět již nějaké výsledky více než dvouletého snažení na zmírnění bytové nouze?

To téma je hodně komplexní a kromě těch měkkých projektů potřebujeme rozhýbat i výstavbu, koncepčně uchopit téma bydlení ve městě, podívat se, jak jsme na tom s prázdnými byty nebo jak je to s bydlením v centru (městské památkové rezervaci), skladbou soukromých majitelů, diskriminací určitých skupin či na to, jak nevytvářet homogenní lokality.

Je třeba si i ujasnit, jakou funkci mají městské byty plnit, jak chceme rozvíjet a udržovat svůj bytový fond a jak spolupracovat se soukromým sektorem.

Myslím, že i díky tomu, že jsme si vyzkoušeli různé měkké nástroje, máme k těmto dalším předpokladům dobré bytové politiky dobře nakročeno. Bohužel ale zrovna toto je oblast, kdy se důsledky dobrých (ale i těch špatných, jak teď v Jihlavě vidíme) rozhodnutí projeví až po několika letech, případně i po desítkách let.

Připravujete i nějaký další návrh za Piráty nebo koalici ŽiJ?

Bydlení je téma, kterému se nové vedení bude určitě muset věnovat a troufnu si říct, že do příštích voleb to bude jedna z našich priorit. Co se týče těch měkkých nástrojů, rádi bychom zajistili udržitelnost již nastartovaných projektů a rozvíjeli je tak, aby odpovídaly vyzkoušené dobré praxi a byly třeba i příkladem sociálních inovací.