Jihlava, 30. dubna 2020 - Patřím do 1. linie. Jako záchranář s deseti letou praxí jsem už přece jen něco zažil a s pokorou i obavou přijímám to, že kdykoliv mohu zažít věci, které opravdu nikdo zažít nechce. Jsme teď v médiích prezentováni jako hrdinové a bojovníci 1. linie. Myslíte si, že jsme hrdinové? Ne. Jsme obyčejní lidé, možná trochu poznamenaní každodenní prací se smrtí, ale s tím se dá naučit žít. Co je pro nás těžké, je sledovat, jakým způsobem část naší politické scény ke zdravotnictví přistupuje.

Jaké to tedy je být v 1. linii jako zdravotnický záchranář?

Prvně se na veřejnosti říká, že máme všeho dostatek a jsme skvěle chráněni. V televizi vidíme záběry lidí oblečených jak při Fukušimské katastrofě. Zabalených od hlavy k patě v neprodyšných oblecích, s respirátory FFP3 a ochrannými štíty na hlavě. Ale realita je zpočátku krize taková, že máte ústenku, „ideálně“ 1 na směnu. Ústenku, která chrání pacienta před vámi, a to maximálně několik desítek minut. Ale proč plýtvat, že? Všeho je přece dostatek.

Když se na mě jako na zástupce zaměstnanců obrátilo několik kolegů s obavou o svoji bezpečnost a zdraví, bylo celkem přirozené, že jsem chtěl znát celkový počet ochranných pomůcek po řediteli organizace. První odpověď opravdu stála za to: “Prosím sdělte mi jména lidí, kteří si stěžují, osobně jim to vysvětlím.” Taky z toho cítíte tu podporu a otevřenost? Myslím na kolegy zdravotníky napříč celou naší republikou, kteří měli tu odvahu o situaci otevřeně hovořit, a o následných “přátelských” rozhovorech v ředitelně a tak podobně. Takové ty staré dobré časy represe a hlavě aby to navenek vypadalo, že vše je v pořádku.

Když se situace zlepší a respirátor se stane běžnou a dostupnou pomůckou, tak nastoupí řada absurdit v sérii, abyste nikdy nevyšli z údivu. Já chápu, že se každý se situací setkal poprvé. Jak v roli vedoucího, tak v roli bojovníka 1. linie. Ale proč k sobě prostě nemůžeme být upřímní? Říct si: “Situace je složitá, dostatečné pomůcky nejsou, děláme to a to, spolu to zvládneme.”

Vzpomínáte na ty zdravotníky z TV? Celé zabalené od hlavy až k patě? No tak my do sanitky dostali pláštěnku sahající do půlky stehen a s rukávy po lokty. Materiál asi jako sáček na rohlíky, nebo tak něco. Anebo si vezmete empír, takovou hodně ošizenou ochranu oděvu po stehna, která se neuvěřitelně snadno trhá. Vlaje to celé ve větru a koronavirus vás z lítosti raději nechá, než aby vás takto ubohé napadl. A ty obleky z TV? Jo ty máme na skladě i v autě. Ale mají se použít jen při vysoce virulentní nákaze jako je třeba ebola. A to koronavirus není. Takže je máme, ale vlastně je nepotřebujeme, a tak si je nebereme ani při podezření na Covid19 pozitivní pacienty.

Když zajistíte člověka-pacienta a přijedete do nemocnice nastávají dvě možnosti. (Popíšu variantu se zdravotníky, kteří mají navíc rizikové příplatky. Jak jsem ovšem zjistil, je to tak velká výjimka, že je považovaná za HOAX. Většina zdravotníků v nemocnicích nemá příplatek žádný i přes sliby z těch nejvyšších, že je mít budou.)

1. příjezd s pacientem korona-podezřelým, kterého předáváte týmu kompletně zabalených zdravotníků, tak jak to známe z televize. Vy jako záchranář jste oblečeni v pláštěnce nebo potrhaném empíru a v respirátoru KN95, který děsně smrdí a zůstává po něm na kůži hořká pachuť. Zdravotní nezávadností respirátorů se asi nikdo nezabývá, je krize. Kromě toho je na jejich balení všechno jen čínsky a pravděpodobně jde o dar česko-čínského přátelství, který jsme jim původně do Číny jako dar poslali my, abychom ho mohli posléze koupit zpět i s projevy díků na věčné časy. Ale zpět do reality a do nemocnice. Nyní jste v červené nebezpečné zóně koronaviru, kde zdravotníkům vidíte pouze oči za lesknoucím se štítem i s brýlemi. Mají k platu navíc příplatek 1000 Kč na hodinu za riziko, kterému jsou vystaveni. Vy jako záchranář máte navíc k platu kulový, protože jste hrdina. Když večer přijdete domů, přemýšlíte, co neviditelného asi tak máte s sebou. Tři oříšky pro popelku to nejsou, a tak děti, co na Vás naskáčou, dostanou taky kulový. Nebo možná za 14 dní teplotu a kašel.

2. varianta předání člověka-pacienta je, pokud jedete v nemocnici do zelené, takzvané bezpečné zóny, kde by měli být lidé bez koronavirové infekce. Tam zdravotníci mají k platu navíc příplatek 200 Kč na hodinu, protože záchranka je riziková a přijíždí z divokého terénu.

Zde asi přirozeně každého napadne, že třeba i ten záchranář by mohl mít odměnu. O tu jsme si písemně požádali začátkem dubna přímo u hejtmana našeho kraje. Pomohl nám s tím i odborový svaz zdravotnictví a jeho předsedkyně Dáša Žitníková. Když později hejtman Vysočiny odepsal, zněla jeho slova “děkuji za vaši práci” trochu jako opovržení. Příplatek vám nedáme, protože nakupujeme ochranné pomůcky. Myslím na pláštěnku i na empír i na lidi z televize. Vyjádření by dávalo smysl, kdyby to tak v tom řetězci předávání pacienta bylo pro všechny zdravotníky s příplatky podobné. Buď jsou, nebo nejsou. Dokonce by to dávalo smysl, i kdyby se peníze přerozdělily postupně.

Jenže když sledujete zprávy, tak vám neunikne, že ministerstvo zdravotnictví nakupuje nevysvětlitelně předražené respirátory za stovky milionů korun od pochybných dodavatelů a mohlo by na zakázkách až dvacetinásobně ušetřit. Pak by mohlo nakoupit ty obleky z televize pro všechny nebo by mohlo zaplatit všechny v 1. linii. Tak, jak to slíbil sám pan premiér, když na začátku dubna hovořil o okamžitém návrhu odměn pro zdravotníky, kteří jsou v první linii. A já se proto ptám: Pane premiére, kde ty odměny jsou? Opravdu si naší práce vážíte, nebo jsou to jen další prázdné politické proklamace?

Miroslav Vácha, zdravotnický záchranář